Richard Lee McNair

První denEdit

5. dubna 2006 uprchl McNair z věznice Spojených států v Pollocku ve státě Louisiana. Mezi McNairovy povinnosti ve vězení patřila práce ve výrobní oblasti, kde opravoval staré roztrhané poštovní tašky. Tuto pozici zastával několik měsíců, během nichž McNair plánoval svůj útěk. McNair uprchl tak, že se ukryl ve speciálně zkonstruovaném „únikovém modulu“ (jehož součástí byla dýchací trubice), který byl pohřben pod hromadou poštovních pytlů. Paleta byla zabalena do smršťovací fólie a převezena vysokozdvižným vozíkem do nedalekého skladu za plotem věznice. Poté, co zaměstnanci věznice doručili McNairovu paletu a odešli na oběd, vystřihl se McNair ze svého „únikového modulu“ a prošel nezajištěným prostorem na svobodu. Federální vyšetřovatelé se domnívali, že McNairovi museli při útěku pomoci další vězni, ale McNair vždy tvrdil, že jednal sám.

McNairova paleta byla z věznice vypravena kolem 9:45 hod. McNair si byl vědom toho, že věznice zjistí jeho pohřešování až v 16:00 hodin. McNair měl v plánu odjet do nedalekého města Alexandria ve státě Louisiana, kde by pak ukradl zásoby a dopravní prostředky.

Hodinu po útěku z Pollocku byl McNair při útěku na železniční trati poblíž města Ball ve státě Louisiana zastaven policistou Carlem Bordelonem. Tento incident byl zachycen na videokameru umístěnou v Bordelonově hlídkovém voze. McNair u sebe neměl žádné doklady totožnosti a policistovi Bordelonovi se představil jako Robert Jones. Na další dotaz o pět minut později uvedl jinou přezdívku, Jimmy Jones. McNair se s policistou smál a žertoval, a i když policista získal odpovídající popis vězně, McNair působil vyrovnaně a klidně. Úspěšně přesvědčil Bordelona, že běhá a je ve městě, aby pomohl na projektu pokrývání střechy po hurikánu Katrina, což mu umožnilo vrátit se během 10 minut k „běhání“.

Jedním z faktorů, který McNairovi usnadnil útěk před zatčením, byla skutečnost, že fotografie poskytnutá policii byla velmi nekvalitní a šest měsíců stará. Dalším důvodem bylo, že věznice policii sdělila, že si není zcela jistá, že McNair utekl. Sám Bordelon tvrdil, že McNaira pustil, protože fyzický popis McNaira, který poskytl policii, se zcela lišil od toho, jak McNair ve skutečnosti vypadal. Během deseti minut, kdy Bordelon McNaira vyslýchal, zůstal McNair klidný a poskytoval zcela věrohodná vysvětlení a nakonec Bordelona přesvědčil, že jeho alibi je pravdivé.

McNair později napsal, že křižník neviděl, protože mu ve výhledu bránily stromy, a že plánoval utéct, pokud se mu nepodaří Bordelona přesvědčit o své „nevině“. McNair později popřel domněnku, že by policistu v případě konfrontace napadl, a tvrdil, že se po svém prvním zatčení zřekl násilí. McNair svůj útěk popsal jako „propustku z vězení“ a své pocity po konfrontaci s Bordelonem popsal jako „úlevu, nedůvěru, zmatení“. McNair souhlasil s tím, že se nepodobal svému obrázku z vězení.

Bordelon zůstal na policejním oddělení v Ballu po zbytek svého života a nakonec se stal asistentem policejního náčelníka před svou smrtí v roce 2015 ve věku 51 let.

Uprchlík v KanaděEdit

13. dubna 2006 zařadili američtí maršálové McNaira na svůj seznam 15 nejhledanějších osob. Poznamenali, že McNair byl prvním vězněm, který uprchl z federální věznice od roku 1991.

Koncem dubna téhož roku, asi dva týdny po svém útěku, McNair úspěšně přešel z Blaine ve státě Washington do Britské Kolumbie. Dne 28. dubna 2006 konfrontovala RCMP v Pentictonu v Britské Kolumbii McNaira při vyšetřování ukradeného auta, které řídil a které bylo zaparkované na místní pláži. Policisté požádali McNaira, aby vystoupil z auta a byl vyslechnut, což učinil, ale brzy po konfrontaci utekl přes nedaleké pole a policistům utekl. Policie auto zabavila, ale McNairovu totožnost si uvědomila až o dva dny později, kdy ho jeden z policistů poznal v epizodě seriálu America’s Most Wanted. Při následném vyšetřování byl u něj nalezen digitální fotoaparát plný autoportrétů, o nichž policie rozhodla, že pravděpodobně sloužily k výrobě falešného průkazu totožnosti. Když úřady prozkoumaly auto, našly McNairovy otisky prstů, které potvrdily, že se nachází v Kanadě.

Po útěku ze zatčení v Pentictonu jel McNair na kole do Kelowny. Protože policii trvalo několik dní, než potvrdila jeho totožnost, bylo pro McNaira poměrně snadné z oblasti uprchnout. V květnu 2006 odcestoval McNair zpět do Spojených států, když jel vozem Subaru Outback z Vernonu v Britské Kolumbii do Blaine ve státě Washington. McNair poté cestoval napříč Spojenými státy a nakonec z Minnesoty přejel zpět do Kanady. Po příjezdu zpět do Kanady McNair projížděl jižním Ontariem a poté cestoval na západ, do Vancouveru.

Začátkem McNair vypracoval plán na koupi pozemku ve střední části Britské Kolumbie, v okolí jezera Williston Lake, poté, co viděl inzeráty na tento pozemek. Svůj názor změnil poté, co oblast navštívil a zjistil, že ji zdevastovalo sucho a napadení borovicemi. McNairovi se také nelíbila skutečnost, že na pozemek vedla pouze jedna silnice, po které se dalo dojet a odjet.

V roce 2007 odcestoval McNair do východní Kanady. Projížděl Laurentinskou vysočinou v Quebecu, kde si užíval jízdu na horském kole. Hodně času trávil v okolí jezera Lac Saint-Jean. McNair se téměř pokusil znovu přejít zpět do Spojených států u Derby Line ve Vermontu, ale vysoká bezpečnostní opatření na americké straně ho přesvědčila, že pokus o přechod zpět by byl příliš riskantní. Nakonec cestoval přes Halifax v Novém Skotsku a Saint John v Novém Brunšviku. McNair strávil asi dva měsíce ve Frederictonu v Novém Brunšviku, než byl opět konfrontován s policií.

Pokusy vyhnout se dopadeníUpravit

8. dubna 2006, tři dny po McNairově útěku, vyšel první McNairův profil v pořadu America’s Most Wanted. Tento pořad pak McNaira podrobně popsal celkem dvanáctkrát v televizi a devětkrát v rozhlase. Naposledy se o McNairovi psalo 24. listopadu 2007, měsíc po jeho dopadení. Za dobu McNairova pobytu v Kanadě podali kanadští diváci Královské kanadské jízdní policii (RCMP) více než 50 hlášení, která potvrzovala, že byl uprchlík na sever od hranic spatřen.

McNair pořad America’s Most Wanted pozorně sledoval a popisoval ho jako „terno“. McNair po svém dopadení potvrdil, že kdykoli se vysílala nová epizoda America’s Most Wanted, nakoupil si jídlo a palivo do svého vozidla, „pakliže se objevilo, držel ho pár dní pod pokličkou“.

Po celou dobu svého pobytu na útěku McNair sledoval svůj příběh na internetu. Po svém znovunalezení McNair poznamenal, že průběžné zpravodajství o něm bylo „z větší části pravdivé“. Louisianský šerif Glenn Belgard se pokusil McNaira dopadnout na internetu s pomocí kriminálního profilovače. McNair měl podezření, že se ho louisianská policie pokusila kontaktovat tak, že se na internetu vydával za ženu, která uvedla, že „by se ráda ukryla ve svém sklepě“. McNair byl překvapen, jak moc se na něj média zaměřila, zejména jedenáctistránkový článek, který vyšel 9. října 2006 v časopise The New Yorker, jehož autorem byl Mark Singer.

McNair vlastnil v době, kdy žil jako uprchlík, několik notebooků. Poté, co mu byl v Pentictonu zabaven notebook, začal většinu svých informací ukládat na USB klíče. S pomocí skeneru, digitálního fotoaparátu, Photoshopu a webové stránky s identifikací domácích zvířat byl McNair schopen vyrobit ucházející falešný aljašský řidičský průkaz. Naučil se, jak připojit videokameru k notebooku, aby si mohl sám stříhat vlasy. Jeden z McNairových notebooků byl určen výhradně ke sledování webové stránky se sídlem v Louisianě, která pečlivě sledovala veškeré mediální zpravodajství o McNairovi.

Aby se McNair uživil, kradl vozidla a hotovost z autobazarů. Protože sám kdysi pracoval jako prodejce automobilů, věděl McNair, kde v takových autosalonech najít hotovost a klíče a jak se vyhnout ostraze. McNair kradl pouze nová vozidla, protože na jejich oknech byly nálepky označující, zda je vozidlo vybaveno sledovacím systémem typu GPS (pokud ano, nedotkl by se ho). McNair se vyhýbal řízení nápadně vypadajících vozidel a dával přednost bílým vozidlům, která „má každý“. Jednou uvažoval o krádeži 3/4tunového nákladního auta/kamionu, „ale jedno z údajných pozorování bylo v Severní Dakotě (ze všech míst) v nákladním autě s karavanem“, takže se nakonec místo toho rozhodl pro dodávku.

Při jednom incidentu, kdy se McNair ubytoval v motelu poblíž Chilliwacku v Britské Kolumbii, odešel něco koupit a po návratu našel motel obklíčený policejní zásahovou jednotkou. McNair začal prchat ve svém autě, ale později v místním AM rádiu zjistil, že policie reaguje na situaci s rukojmími v motelu. McNair se poté vrátil na místo a natočil zásah videokamerou Sony HD, kterou si nedávno pořídil. Epizoda trvala dalších dvacet minut.

RecaptureEdit

Dne 24. října 2007 poblíž Nash Creeku v Novém Brunšviku zahlédl strážník RCMP Dan Melanson mimo službu draze vypadající bílou dodávku ve tvaru kostky s „mizerně vypadajícími“ tónovanými zadními skly a ontarijskou poznávací značkou. Melanson pojal podezření, že dodávka je kradená a/nebo že je používána k pašování alkoholu nebo cigaret, a poznamenal si poznávací značku a to, že dodávka míří do Campbelltonu, nedalekého města. Melanson se nepokusil McNaira zadržet, ale jeho zpráva upozornila ostatní policisty RCMP v Campbelltonu na přítomnost McNairova vozidla. (McNair si ve skutečnosti sám zatmavil okna v parku v ontarijském Londýně.)

Dalšího dne konstábl Stephane Gagnon, šestitýdenní nováček, náhodou zahlédl McNairovu dodávku v centru Campbelltonu a pronásledoval ji. Po automobilové honičce v nízké rychlosti a následné pěší honičce Gagnon s pomocí svého terénního trenéra, konstábla Nelsona Lévesquea, McNaira úspěšně zatkl. V říjnu 2008 udělila Mezinárodní asociace policejních náčelníků se sídlem v USA Melansonovi za jeho roli při zadržení McNaira hlavní cenu Looking Beyond the Licence Plate. Sám McNair popsal své dopadení jako pouhý výsledek smůly: jak řekl, byl to „prostě jeden z těch dnů“. McNair byl převezen do Atlantic Institution, kanadské federální věznice s maximální ostrahou v Renous v Novém Brunšviku, a čekal na vydání do Spojených států.

Mounties později sdělili médiím, že McNair po svém dopadení spolupracoval, a dokonce s nimi žertoval. Když se jeden z policistů McNaira zeptal, jaká je odměna za jeho dopadení, McNair odpověděl: „25 000 dolarů“. „To není moc,“ řekl policista. McNair odpověděl, že je to proto, že „všechny vládní peníze jsou vázány na odměnu Usámy bin Ládina“. McNair později popsal Campbelltonskou RCMP jako „dobré muže, kteří dělají svou práci“.

.

Leave a Reply

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.