Bývala jsem protivná holka a tohle chci, aby lidé věděli

Poprvé jsem se s protivnou holkou setkala ve školce. Její matka mě hlídala před školou a po škole. Ta holka si ze mě dělala legraci, nadávala mi a říkala její matce, že jsem dělala věci, které jsem nedělala, jen aby mě dostala do problémů. Řekla bych vám její jméno, ale ráda bych doufala, že už vyrostla z doby, kdy byla zlá holka. I když se to může zdát nepravděpodobné každému, kdo se někdy stal obětí zlé holky, mohou se změnit. Vím to, protože jakkoli se strašně stydím, že píšu tato slova, byla jsem zlá holka.

Bylo to opravdu krátké období mého života, ale stejně se mi chce zvracet, kdykoli si na to vzpomenu. Proč jsem tedy byla zlá holka? No, tehdy bych vám to nedokázala říct, ale jako dospělá mám zpětný pohled mnohem jasnější a tuším, že to bylo proto, že jsem byla nešťastná a nejistá.

Moje jednání nemělo nic společného s nikým jiným než se mnou. Nebyl jsem jen nejistý, byl jsem smutný a naštvaný. Zjistila jsem, že tohle je trojice všech protivných holek. Protivnost a malichernost pramení z místa, kde se stydíš a jsi nejistá, prostě a jednoduše. Moje chování v té době v mém životě sedí pevně na vrcholu seznamu mých největších výčitek.

Chci vysvětlit, co se tehdy dělo v mém světě, ne proto, abych omluvila své činy, ale abych nahlédla do mysli protivné holky.

Můj svět byl v jednom ohni, když se to stalo – na střední škole. Nevěděla jsem, kdo jsem a za čím si stojím. Sama jsem byla šikanovaná a nevěděla jsem, jak se s tím vypořádat. Dívky, které jsem kdysi považovala za své kamarádky, mě denně trápily.

Nadávaly mi, posmívaly se mi a šířily o mně pomluvy. Byla jsem obrovská koule nejistoty. Přemýšlela jsem, jestli je pravda, co říkají. Bála jsem se – vlastně jsem se děsila -, že jsem všechno to, co o mně říkali. Že nestojím za to, aby mě měli za kamarádku. Že mě nikdo nemá rád, včetně mé rodiny a učitelů.

Stal se ze mě nešťastný člověk a já jsem ten jed vzal a hodil ho na někoho, kdo si to nezasloužil. Na někoho, kdo byl pravděpodobně snadným terčem, protože zlé holky nikdy nejdou po někom, kdo by se jim postavil nebo je postavil na jejich místo. Loví ty, kteří jsou zranitelnější než ony. Je to nechutné a hanebné. Můj jed neměl konkrétní cíl, ale vím, že jsem nebyla milá osoba.

Pro mé jednání neexistuje žádná omluva. Dělal jsem si z ostatních legraci a byl jsem nelaskavý. Nerad píšu ta slova – jako bych mluvil o někom jiném. O někom, kdo je na hony vzdálený tomu, kým jsem dnes, po více než dvaceti letech. Dnes jsem zastáncem lásky, laskavosti a přijetí. Dnes jsem mnohem emocionálně zdravější člověk, který ví, kdo je a kdo není.

Chápu, proč jsem udělala to, co jsem udělala – je běžné, že děti, které jsou šikanované, šikanují ostatní – ale pochopit to a odpustit si jsou dvě velmi odlišné věci. Nevím, jestli se mi to někdy podaří, ale píšu to pro všechny, kdo se někdy stali obětí zlé holky, protože chci říct tohle:

Ty to nejsi. Neudělala jsi nic špatného. To, co se říká, není pravda – ať tě taková myšlenka ani nenapadne. Jsou zlé, protože jsou zlomené. Jsou zlí, protože jsou nešťastní a nejistí, a nejspíš v tobě vidí něco, co by si přáli mít. Něco, co oni pravděpodobně nikdy nebudou. A i když jednoho dne uvidí chybu ve svém jednání, pravděpodobně si nikdy neodpustí, jak se k tobě chovali.

Protože bez ohledu na to, co je přimělo chovat se k tobě tak nespravedlivě, ty sis to nezasloužila.

.

Leave a Reply

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.