Římanům 5 Biblický komentář

Úplný stručný

Obsah kapitoly

Šťastné účinky ospravedlnění skrze víru v Kristovu spravedlnost. (1-5) Že jsme smířeni jeho krví. (6-11) Adamův pád přivedl celé lidstvo do hříchu a smrti. (12-14) Boží milost skrze Kristovu spravedlnost má větší moc přinést spásu, než měl Adamův hřích, který přinesl neštěstí, (15-19) jak milost převládla. (20,21)

Komentář k Římanům 5,1-5

(Čti Římanům 5,1-5)

Ve stavu hříšníka nastane požehnaná změna, když se stane pravým věřícím, ať už byl jakýkoli. Je ospravedlněn vírou a má pokoj s Bohem. Svatý, spravedlivý Bůh nemůže být v pokoji s hříšníkem, dokud je pod vinou hříchu. Ospravedlnění tuto vinu odstraňuje, a tak uvolňuje cestu k pokoji. To se děje skrze našeho Pána Ježíše Krista; skrze něj jako velkého Pokojného, Prostředníka mezi Bohem a člověkem. Šťastný stav svatých je stavem milosti. Do této milosti jsme uvedeni, což učí, že jsme se v tomto stavu nenarodili. Nemohli jsme se do něj dostat sami od sebe, ale jsme do něj uvedeni jako omilostnění provinilci. V ní stojíme, což je postoj, který označuje vytrvalost; stojíme pevně a bezpečně, podepřeni mocí nepřítele. A ti, kdo mají naději na budoucí Boží slávu, mají dost důvodů k radosti už teď. Soužení působí vytrvalost, ne samo o sobě, ale mocná Boží milost působící v soužení a spolu s ním. Trpěliví trpitelé mají nejvíce Boží útěchy, která se rozhojňuje tak, jak se rozhojňují soužení. Působí potřebnou zkušenost se sebou samým. Tato naděje nezklame, protože je zapečetěna Duchem svatým jako Duchem lásky. Je to milostivé dílo požehnaného Ducha, které rozlévá Boží lásku v srdcích všech svatých. Správný pocit Boží lásky k nám způsobí, že se nebudeme stydět ani za svou naději, ani za své utrpení pro něj.

Komentář k Římanům 5,6-11

(Čti Římanům 5,6-11)

Kristus zemřel za hříšníky; nejen za takové, kteří byli zbyteční, ale i za takové, kteří byli vinní a nenávidění; za takové, aby jejich věčná záhuba byla ke slávě Boží spravedlnosti. Kristus zemřel, aby nás zachránil, ne v našich hříších, ale od našich hříchů; a když za nás zemřel, byli jsme ještě hříšníky. Nikoli, tělesná mysl je nejen nepřítelem Boha, ale i samotným nepřátelstvím, Římanům 8,7; Koloským 1,21. Vždyť tělesná mysl je nejen nepřítelem Boha, ale i samotným nepřátelstvím. Bůh však chtěl vysvobodit z hříchu a působit velkou změnu. Dokud trvá hříšný stav, Bůh se hříšníkovi hnusí a hříšník se hnusí Bohu, Zachariáš 11,8. V tomto stavu se hříšník hnusí Bohu. A že za takové, jako jsou tito, měl Kristus zemřít, je tajemství; žádný jiný takový případ lásky není znám, takže může být zaměstnáním věčnosti, aby se mu obdivovala a žasla nad ním. A opět; jakou představu měl apoštol, když předpokládal případ, že někdo zemře za spravedlivého člověka? A přece to uvedl jen jako věc, která by mohla být. Nebylo snad podstoupení tohoto utrpení tím, že člověk, jemuž má přinést užitek, může být od něj osvobozen? Ale od čeho jsou věřící v Krista jeho smrtí osvobozeni? Ne od tělesné smrti; tu totiž snášejí a musí snášet všichni. Zlo, od něhož mohlo být vysvobození uskutečněno pouze tímto podivuhodným způsobem, musí být strašnější než přirozená smrt. Neexistuje žádné zlo, na které by bylo možné tento argument použít, kromě toho, které apoštol skutečně potvrzuje, totiž hříchu a hněvu, trestu za hřích, který určuje neúprosná Boží spravedlnost. A jestliže byli takto Boží milostí přivedeni k pokání a k víře v Krista, a tak byli ospravedlněni cenou jeho prolití krve a vírou v toto vykoupení, tím spíše skrze toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých, budou uchráněni před tím, aby upadli do moci hříchu a satana nebo od něj definitivně odešli. Živý Pán všech dokoná záměr své umírající lásky tím, že zachrání všechny pravé věřící až do konce. Protože mají takový příslib spasení v Boží lásce skrze Krista, apoštol prohlásil, že věřící se nejen radují z naděje na nebe, a dokonce i ze svých soužení kvůli Kristu, ale oslavují také Boha jako svého neměnného Přítele a zcela dostačující Porci, a to pouze skrze Krista.

Komentář k Římanům 5,12-14

(Čti Římanům 5,12-14)

Záměr následujícího je jasný. Je jím povznést naše názory na požehnání, která nám Kristus zajistil, tím, že je porovnáme se zlem, které následovalo po pádu našeho prvního otce, a ukážeme, že tato požehnání sahají nejen k odstranění tohoto zla, ale daleko za něj. Adam zhřešil, jeho přirozenost se stala vinnou a zkaženou, a tak došlo i na jeho děti. Tak v něm zhřešili všichni. A smrt je z hříchu, neboť smrt je odměnou za hřích. Pak vstoupila všechna ta bída, která je náležitou pouští hříchu; smrt časná, duchovní i věčná. Kdyby Adam nezhřešil, nezemřel by, ale rozsudek smrti byl vynesen jako nad zločincem; prošel všemi lidmi jako nakažlivá nemoc, které nikdo neunikne. Na důkaz našeho spojení s Adamem a našeho podílu na jeho prvním přestoupení si všimněte, že hřích panoval na světě po mnoho věků před vydáním zákona Mojžíšem. A smrt v té dlouhé době panovala nejen nad dospělými, kteří vědomě hřešili, ale také nad zástupy nemluvňat, což svědčí o tom, že v Adamovi upadli do odsouzení a že Adamův hřích se rozšířil na celé jeho potomstvo. Byl obrazem či předobrazem toho, který měl přijít jako záruka nové smlouvy za všechny, kdo jsou s ním spřízněni.

Komentář k Římanům 5,15-19

(Přečti si Římanům 5,15-19)

Za provinění jednoho člověka je celé lidstvo vystaveno věčnému odsouzení. Boží milost a milosrdenství a bezplatný dar spravedlnosti a spasení však přicházejí skrze Ježíše Krista jako člověka; přesto Pán z nebe přivedl množství věřících do bezpečnějšího a vznešenějšího stavu, než z jakého padli v Adamovi. Tento svobodný dar je nestavěl znovu do stavu zkoušky, ale upevnil je ve stavu ospravedlnění, v jakém by byl Adam, kdyby obstál. Navzdory rozdílům je zde nápadná podobnost. Tak jako proviněním jednoho člověka zvítězil hřích a smrt k odsouzení všech lidí, tak spravedlností jednoho člověka zvítězila milost k ospravedlnění všech, kteří jsou vírou spojeni s Kristem. Skrze Boží milost se dar z milosti rozhojnil pro mnohé skrze Krista; přesto se zástupy lidí rozhodly raději zůstat pod nadvládou hříchu a smrti, než aby se ucházely o požehnání vlády milosti. Kristus však v žádném případě nezavrhne nikoho, kdo je ochoten k němu přijít.

Komentář k Římanům 5,20.21

(Čti Římanům 5,20.21)

Díky Kristu a jeho spravedlnosti máme více a větší výsady, než jsme ztratili Adamovým proviněním. Mravní zákon ukázal, že mnohé myšlenky, nálady, slova a činy jsou hříšné, a tak se přestupky množily. Ne že by se hřích ještě více rozmnožil, ale objevil jeho hříšnost, podobně jako vpuštění jasnějšího světla do místnosti odhalí prach a špínu, které tam předtím byly, ale nebyly vidět. Adamův hřích a důsledek zkaženosti v nás jsou rozhojněním onoho pohoršení, které se objevilo při vstupu zákona. A hrůzy zákona činí útěchu evangelia ještě sladší. Tak nám Bůh Duch svatý prostřednictvím blahoslaveného apoštola předal nejdůležitější pravdu, plnou útěchy, vhodnou pro naše potřeby hříšníků. Ať už má někdo přednost před druhým, každý člověk je hříšník proti Bohu, stojí odsouzen zákonem a potřebuje odpuštění. Spravedlnost, která má ospravedlnit, se nemůže skládat ze směsi hříchu a svatosti. Bez čisté a neposkvrněné spravedlnosti nelze získat nárok na věčnou odměnu: hledejme ji, a to ve spravedlnosti Kristově

.

Leave a Reply

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.